Digitální změna (nejen) v úpravách školních dokumentů

V další z pravidelných debat u kulatého stolu k podpoře škol při zavádění revize RVP v informatické a digitální oblasti se hosté věnovali otázkám souvisejícím s úpravami školních vzdělávacích programů.

• Kdo by se měl do této práce zapojit?
• Jak seznamovat pedagogický sbor se změnami, které přináší nový předmět Informatika, ale především začleňování nové klíčové digitální kompetence napříč předměty?
• Jak si celý úkol rozdělit a „nakrokovat“?

O své zkušenosti se přišli podělit zástupci tří škol, které už mají tyto úkoly zcela nebo z velké části za sebou. Jaký postup se jim osvědčil? Co by na základě svých zkušeností udělali jinak? A co by doporučili školám, které mají většinu práce ještě před sebou?

🔹 Alena Bačíková, ředitelka ZŠ Františka Kupky v Dobrušce,
🔹 Jan Kuzebauch, ředitel ZŠ Kraslice
🔹 Jaroslav Poláček, ředitel ZŠ v Hrádku nad Nisou
🔹 Daniela Růžičková, odborný garant Národního pedagogického institutu ČR
🎙️ moderoval Josef Dašek, tajemník DigiKoalice

Živě streamovaná debata proběhla 26. dubna 2023
Další debaty u kulatého stolu, týkající se digitalizace školství, sledujte zde

V článku z Učitelských novin 19/2023 se dočtete více detailů z dubnové debaty:

Školy, které se dobrovolně přihlásily k časnějšímu zahájení výuky, vesměs vnímají informatickou a digitální změnu jako nezbytnou, aby vzdělávání neztrácelo kontakt s okolní realitou a bylo schopné žáky adekvátně vybavit do dalšího života. Ředitel ZŠ v Hrádku nad Nisou Jaroslav Poláček na dubnové debatě u kulatého stolu říká, že v souvislosti s přípravou na informatiku nejprve sám absolvoval školení, aby věděl, co nový předmět obsahuje, a byl schopen odpovídat pedagogům na jejich dotazy. Společně s Alenou Bačíkovou, ředitelkou ZŠ Fr. Kupky v Dobrušce, i Janem Kuzebauchem, ředitelem ZŠ Kraslice, se shodli, že při úvahách o změně, plánování a zavádění nové informatiky pro ně byla důležitá spolupráce s aktivními a motivovanými učiteli informatiky v pedagogickém sboru. Řada škol, jež začaly učit informatiku v předtermínu, deklarovaly, že jejich prvostupňové učitelky nejsou dostatečně připravené a potřebují výraznou podporu. A tak ředitele Kuzebaucha mile překvapilo, že prvostupňové pedagožky v jejich kraslické škole si informatiku rozhodně nechtěly nechat vzít. Rychle se zorientovaly v tématech a viděly řadu přesahů do jiných předmětů, které mohou využívat. Některé začínající školy zkoušely různé možnosti výuky informatiky, v jiných nasadily nový předmět i na druhém stupni ve všech ročnících najednou – tak to ostatně budou muset udělat všechny zbývající školy, které čekají na povinný termín pro druhý stupeň v září 2024. Jaroslav Poláček v této souvislosti upozorňuje, že v prvních letech je třeba počítat s tím, že žáci, kteří mají informatiku jen v osmém či devátém ročníku, nebudou moci dosáhnout všech očekávaných výstupů, protože s novým předmětem začínají bez návaznosti na učivo předchozích ročníků. Je tedy třeba předem vybrat to nejdůležitější a začít s tím od základů.

Rozvíjení digitálních kompetencí jako dlouhodobý proces

Co se týče začleňování digitálních kompetencí do výuky všech předmětů, účastníci debaty se shodli, že jde o postupný proces. Ředitelka Alena Bačíková vysvětluje, že nemůže chtít od všech kolegů, aby tento úkol zvládli okamžitě v plném rozsahu. Důležité je postupné vzdělávání, promýšlení různých možností, podpora a vzájemná spolupráce. V jejich ZŠ například učitelka informatiky začala kolegům mimo jiné vytvářet různá návodná videa. Výsledkem společných začátků praktického rozvíjení digitálních kompetencí jsou žákovské online školní noviny nebo rozjíždějící se vysílání Rádia F. Kupky. Žáci 9. ročníků ve své závěrečné práci prokazují, že zvládnou vyhledávání a hodnocení online zdrojů, práci s daty i tvorbu dokumentů v požadovaných formátech.

Interní podpora ve škole nemusí automaticky ležet na bedrech učitelů informatiky, významnou roli plní školní ICT metodik a, jak upozorňuje Jaroslav Poláček, může to být v podstatě jakýkoli učitel, který technologiím rozumí a dokáže kolegům poradit, jaké programy by se daly v jejich předmětech využít. Jan Kuzebauch doplňuje, že v jejich škole se osvědčilo vyslat na různá školení, semináře či workshopy nejprve zájemce – motivované pedagogy různých oborů. Když si sami dostatečně „osahali“ to, co se naučili, pomáhají ostatním kolegům v rámci samoučících se skupin.