DigCompEdu: Digitální kompetence učitelů od teorie k  praxi - Národní pedagogický institut ČR vydal publikaci Michala Černého

Březen 21, 2023

Publikace DigCompEdu: Digitální kompetence učitelů od teorie k  praxi se věnuje kompetenčnímu rámci DigCompEdu – standardizovanému rámci pro digitální kompetence učitelů v evropském prostředí. Autor uceleným způsobem objasňuje tento rámec a předkládá čtenáři inspiraci a pomoc pro rozvoj digitálních kompetencí vyučujících.  

Publikace ke stažení

Evropský rámec digitálních kompetencí pedagogů podrobně popisuje různé sféry digitálních dovedností, jež potřebuje učitel ve výuce a v rozvíjení digitálních kompetencí žáků v současnosti, a jmenuje konkrétní aktivity spojené s těmito sférami. Jako nástroj pro určení dosažených digitálních kompetencí vymezuje rámec šest úrovní na škále od A1 po C2, stejně jako u společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Škála začíná nováčkem (A1), pokračuje přes objevitele (A2) a praktika (B1) k odborníkovi (B2) a na jejím vrcholu je lídr (C1) a průkopník (C2).     

Evropský rámec digitálních kompetencí pedagogů DigCompEdu byl poprvé vydán v roce 2017. Rok na to byly jeho hlavní části přeloženy do češtiny týmem NPI ČR, který měl možnost v předešlých dvou letech participovat na originále pod vedením výzkumného střediska Joint Research Centre. Poté MŠMT tento rámec vyhlásilo národním rámcem digitálních kompetencí učitelů.  

Ač je český překlad záslužným počinem, praxe ukázala, že pro učitele různých aprobací, druhů a stupňů škol s rozdílnou úrovní digitálních kompetencí nebude v českém prostředí informačně dostačovat. Z potřeby aktuálnějších, detailnějších a hlavně praktičtějších informací vznikla tudíž publikace Michala Černého.  

Ta analyzuje každou z 22 původně popsaných kompetencí do větší hloubky a v kontextu pedagogických teorií, přičemž současně informuje o souvisejících praktických online aplikacích a zdrojích z aktuální přítomnosti. Usiluje tak o otevření „platformy přemýšlivého propojeného růstu“, kdy se s přístupem autorů originálu potkává, ale zároveň ho svým pohledem prohlubuje a vede dál. Takto se publikace stává účinným nástrojem podpory jak pro ICT metodiky a koordinátory, tak pro učitele i studenty. 

Publikace je členěna do 22 kapitol představujících jednotlivé digitální kompetence. Ty jsou přitom rozděleny tematicky do šesti oblastí:

  • Profesní zapojení učitele
  • Digitální zdroje
  • Výuka
  • Digitální hodnocení
  • Podpora žáků
  • Podpora digitálních kompetencí žáků.

Rámec tedy bere v potaz profesní kompetence učitelů, jejich pedagogické dovednosti i kompetence žáků. Všechny kompetence jsou vnímány jako rovnocenně významné, ovšem nepočítá se s tím, že by učitel měl všemi disponovat na nejvyšší úrovni. 

Jednotlivé kapitoly knihy jsou strukturovány stejně. Úvodní teoretická část každé kapitoly rozebírá klíčové aspekty dané kompetence. Každou kompetenci pak doplňuje deset vybraných nástrojů, díky kterým lze kompetenci prakticky rozvíjet a realizovat. Součástí kapitol jsou rovněž tři anotované odborné zdroje (většinou z let 2018 a pozdějších), na něž navazují tři konkrétní inspirace do praxe.   

Velmi důležitou součástí publikace jsou konkrétní tipy do výuky a doporučené aplikace k jednotlivým kompetencím.

Publikace má umožnit učitelům v konkrétní výuce variovat a rozvíjet svou praxi, ne pouze teoreticky reflektovat rámec. Kniha také cíleně zohledňuje koordinátory ICT, kteří nemají k dispozici dostatek zdrojů v češtině, a publikace pro ně tedy představuje podporu v procesu inovací a rozvoji digitálních kompetencí jednotlivých učitelů a celé školy. 

Online aplikace Profil Učitel 21 pomáhá učitelům s hodnocením úrovně vlastních digitálních kompetencí a k plánování jejich dalšího rozvoje.


Publikace DigCompEdu: Digitální kompetence učitelů od teorie k praxi - ke stažení

Evropský rámec digitálních kompetencí pedagogů DigCompEdu - ke stažení

Ukázky z publikace


Pokud je to možné, používejte pro komunikaci s kolegy prostředí, které odpovídá školnímu systému. Pokud škola využívá EduPage, je vhodné komunikaci vést v něm, jestliže je škola založená na Google technologiích, dobře poslouží Gmail atp. Takový postup je důležitý ze tří důvodů – bezpečnost, analýza komunikace a především informační zátěž. 
Druhou zásadou, se kterou je nutné počítat, je, že většina kurzů může vypadat velice pohodlně – stačí si je pustit do sluchátek a u nich vyřídit e-maily, číst noviny nebo prostě odpočívat. Také takto se úplně efektivně studovat nedá. Užitečnou zásadou je psát si poznámky, případně reflexe určitých edukačních celků. Data jasně ukazují, že právě tyto aktivizačně-reflektivní postupy jsou pro edukaci formou MOOC zcela zásadní. Je tedy nutné se soustředit, vnímat význam toho, co se učíme, a poslech spojit s určitou formou práce – ať už je to psaní poznámek, sketchnoting nebo tvorba myšlenkových map.
Za vyzkoušení jistě stojí i méně obvyklé nástroje pro vyhledávání informací, než je Google, Bing či Seznam – Ecosia je vyhledávač, který 80 % příjmů vrací do ochrany životního prostředí, Wolfram|Alpha se snaží o vyhledávání v přirozeném jazyce, Hymnary.org vyhledává melodie. Zkusit vyhledávat něco neobvyklého nebo jiným nástrojem je téměř vždy dobrou cestou, jak si rozšířit informační gramotnost. Zajímavé mohou být i různé vyhledávací výzvy nebo soutěže s vlastními žáky – i oni budou užívat různé strategie a nástroje, které mohou obohatit učitele, anebo učitel může předat své zkušenosti žákům.
Pracujte s vlastním webem, ať už tím myslíte cokoliv. Není třeba, aby každý měl stránku na Wordpressu, byť i to je možné – stejně legitimní může být Padlet nebo struktura v OrgPadu. Důležité je dokázat najít svoji vlastní cestu, která efektivně bude plnit potřeby, které vůči takové stránce máte. Ať už jde o vaši osobní prezentaci (to většina učitelů nechce), podporu a sdílení aktivit s kolegy (např. Co jsem vyzkoušela nebo Ty brďo), nebo stránky pro studenty (Černá fyzika). Klíčové je, aby takový projekt mohl posloužit jako určité reflektivní místo také vám, aby představoval prostor pro ohlédnutí se, nalezení studijních materiálů z předchozích měsíců atp. Většina učitelů toho dělá mnohem více, než si sama myslí.
Změňte rychlost přehrávání videa (pokud je to možné) – mluví vyučující moc pomalu nebo posloucháte přednášku po druhé či po třetí? Změňte si rychlost přehrávání,  1.2–3 je slušná časová úspora a současně nabídne srozumitelný a svižný výklad. Nebo naopak při náročnějším výkladu nebo nárocích na jazyk je možné rychlost snížit až k 0.8.
Velice zajímavou možností je převrácená třída – žáci pracují s výkladovou částí předmětů samostatně doma a ve škole typicky řeší různé úlohy, diskutují, pracují nad problémy, u kterých má smysl, aby jim učitel mohl individuálně poradit. Právě technologie umožňují s takovým konceptem pracovat efektivně. Sáhnout lze například po návodech, jak udělat převrácenou třídu pomocí Google Classroom, využít Khan Academy nebo Flipgrid