Mobilní telefony ve školách a digitálně rozsekaná pozornost? Nebojme se dělat chyby, říká Jan Kršňák

Duben 17, 2024

Další díl podcastové série rozhovorů Digiděti ve škole s Janem Kršňákem, lektorem a intuitivním učitelem, se věnuje především mobilním telefonům ve školách. Mají se zakázat? Nepovede jejich povolení k nežádoucím situacím a zhoršené pozornosti? A jak správně nastavit hranice při jejich používání? Své myšlenky doplnil o vlastní zkušenosti a tipy.

Mobilní telefony ve školách jsou jedním z témat, ke kterým učitelé nemají jednotné stanovisko. V podcastu Digiděti ve škole jsme se nad tím zamysleli společně s naším hostem Janem Kršňákem. Ten se problematice věnuje autorsky (kniha Digiděti) i skrze lektorování a workshopy (portál digideti.cz). Podle něho se setkáváme s touto problematikou poprvé, proto je zcela přirozené zkoušet různé cesty, jak s telefony ve školách nakládat – zda je plošně zakazovat, nezakazovat vůbec, anebo povolovat pouze o přestávkách. Důležité je si ale s odstupem času situaci vyhodnotit a případně se nebát udělat změny.

„Něco ve škole zavedu, dám to do školního řádu, rok nebo dva roky to tam nechám, ale pak bych se měl zamyslet, jestli jsou všichni spokojení a jestli to tedy funguje tak, jak jsme to vymysleli, protože to může být i jinak. A nebát se říct: OK, no tak jsme to udělali takhle, tak teď to uděláme zase takhle,“ popisuje cestu za hledáním vhodného řešení situace s mobilními telefony ve školách Jan Kršňák.

S mobilem tajně na záchod? 

Zákazy často vedou k tomu, že žáci vymyslí způsoby, jak je obcházet. V tomto případě tomu není jinak a telefony se přesouvají na toalety, případně se ve třídách o přestávkách vytahují z tašek a kapes nehledě na zákaz. Učitelé si toho všimnou, dojde k nějaké interakci, žáci si telefony schovají a příště se situace může opakovat. V případě, že školy mají nařízeno školními řády zanechání telefonů v šatních skříňkách, je pro vyučující složité s nimi případně pracovat při vyučování.

Je žádoucí, aby se děti o přestávkách spolu bavily a sociálně se rozvíjely. Přestávky by měly sloužit k odpočinku, proto není ideální mít v ruce telefon – ten jim poskytuje další přísun informací, což nevede k odpočinku. Na druhou stranu vzniká potřeba telefony zapojovat do výuky, protože nedává smysl učit děti pracovat s informacemi bez digitálních technologií.

Mobil ve výuce svádí k prokrastinaci 

Stává se, že učitel dětem zadá práci, při které využívají telefon k vyhledávání informací na internetu. Když úkol splní a mají volnou minutu, mnohdy se nevyhnou té možnosti překliknout na Instagram či TikTok. Dá se s tím něco dělat? Podle Jana Kršňáka je otázka spíše jinde – proč nám to vadí, když splnil zadaný úkol? Přesto je to situace, na níž se dá pracovat. Děti si při těchto aktivitách trénují dovednost odložení telefonu po dokončení práce a učí se přestat si ho všímat. 

„Je otázka, jestli já jako učitel potřebuju, aby dítě mělo po 45 minut plnou pozornost na mě. To je možná trochu nějaká iluze, že to takhle funguje. Udržet 45 minut pozornost na jedné věci je velmi složité. To znamená, že ani ve třídě bez mobilů nemá dítě 45 minut pozornost upřenou na mě. Prostě to tak není. Ten mobil tomu napomáhá, aby to bylo ještě horší, a je potřeba s tím pracovat. My na to musíme přijít. Není žádný návod, který by ten člověk mohl vzít a realizovat ho za 5 minut u sebe ve třídě,“ komentuje ztrátu pozornosti v hodinách vlivem mobilních telefonů Jan Kršňák.

Vymezení hranic kyberprostoru pomáhá uchovat naše lidství

Telefon je pro děti důležitý, protože jim naplňuje lásku k poznání. Stejně tak je potřeba nastavovat hranice, kdy, jak a k čemu telefon používat, a trénovat vlastní vůli. Mobilní telefon je k tomu přímo stvořený. Pro dnešní děti je přirozené být digitální a snadno se ztrácí mezi kyberprostorem a světem kolem nás. Pokud jim tyto světy nevymezíme jasnými hranicemi, může se stát, že splynou.

„My jim tu hranici musíme dát, to omezení, protože jinak tam pro ně už nebude. A vlastně této generaci hrozí, že jim bude připojení na internet připadat stejně přirozené, jako je třeba hlas – naprosto samozřejmá součást tvého života, kdy ty jsi smířená s tím, že jsi přirozeně připojená na internet, a je samozřejmé, že jsi vlastně digitalizovaná. My jsme poslední generace, která si pamatuje, že to tak být nemusí. Že ta hranice toho ,digitálna‘ je nastavitelná a že je v naší lidské moci ji nastavit,“ vysvětluje své myšlenky Jan Kršňák. 

Zaujalo vás toto téma a chcete vědět více? Ponořte se s námi do úvah nad kyberprostorem prostupujícím naším, ale i dětským světem. Nechte se inspirovat myšlenkami, ale i praktickými radami Jana Kršňáka. Celý podcast Digiděti ve škole si můžete poslechnout na youtubovém kanálu Národního pedagogického institutu a v dalších podcastových aplikacích

Připravila: Anna Hynešová 

Přehrajte si celý 7. díl