IT experti z KYBcastu varují: Učitelé, dejte si pozor na neustálou dostupnost na WhatsAppu, i vy máte právo na volný čas

„Promiňte, že ruším, já bych jenom…“ – věta, kterou dost pravděpodobně začíná dlouhá konverzace v osobním volnu učitelů s rodiči. Mnohdy za to může přílišná ochota kantorů být zákonným zástupcům svých žáků neustále k dispozici, podle IT expertů z KYBcastu pod Národním pedagogickým institutem ČR (NPI ČR) je ale potřeba chránit si svůj volný čas. Ostatně neustálá potřeba být na příjmu nebo reagovat na vše, co se děje, vadí i samotným dětem.

V prostředí komunikačních nástrojů na digitálních zařízeních patří WhatsApp k nejoblíbenějším aplikacím a v poslední době je hojně využíván i v zemích třetího světa. Jeho velikou výhodou je, že nejde o klasickou sociální síť, a tak se na něj mnohdy přihlašují i lidé, kteří neprahnou po tom, mít například Facebook nebo Instagram. Oblibě se tak těší nejen u dospělých, ale i u dětí.

Jenže experti z podcastu KYBcast Václav Maněna a Pavel Matějíček varují, že je pro svoji oblibu nástroj zároveň i „perfektním“ místem k šikaně, nevhodnému chování nebo falešným nabídkám. „Často se stává, že učitelé založí skupinu pro svoji třídu, ale protože jsou v ní i dospělí, tak si ti zlobivější mnohdy zakládají vlastní skupiny, ve kterých se pak odehrává úplně jiný obsah. Dochází tam k zesměšňování lidí, pomluvám a podobně,“ vysvětluje Pavel Matějíček, etický hacker.

Velkým problémem nejen podle něj může být skutečnost, že pak dané skupiny nikdo neřídí – to znamená, že v nich nedochází k regulaci obsahu. Což na rozdíl od Facebooku a jeho skupin nabízí mnohem větší svobodu, a tak zdejší diskutující mnohem častěji zachází dál, než by se odhodlali v reálném životě.

Neustálá dostupnost může vést k vyhoření 

Jak ale Matějíček dál vypráví, vydal se před jednu pražskou základní školu, aby si s dětmi ve věku asi deseti až dvanácti let popovídal o tom, co je na dané sociální síti nejvíce štve. Jednou z velmi častých odpovědí bylo, že aplikace (pokud si to člověk nenastaví jinak) dává majiteli mobilu notifikace o příchozích zprávách, reakcích na ně a podobně. Samo o sobě to není na škodu, ale pokud je člověk v několika velmi aktivních skupinách o mnoha účastnících, může docházet k rozčarování z častého příjmu notifikací.

Kromě toho pro mladší lidi může neustálé „pípání“ a rozsvěcení mobilu znamenat úzkost, protože se bojí, že jim něco ve virtuálním světě utíká, a tak tráví více času v něm než v realitě. Netýká se to ovšem jenom dětí, nepřímo si na sebe totiž pletou bič například i učitelé, když ve snaze být na příjmu pro rodiče svých žáků jdou za přijatelnou hranu a věnují práci i osobní život. „Promiňte, že ruším, já bych jenom…“ – věta, kterou dost pravděpodobně začíná dlouhá konverzace v osobním volnu učitelů s rodiči. Ačkoliv by rodič ani neočekával okamžitou reakci, pouze je pro něj příjemnější napsat zprávu na WhatsAppu než e-mail, pro kantora může jít o nutkavý pocit, že se od něj očekává okamžitá reakce.

„Učitel je pak neustále bombardován i ve svém osobním volnu. A pokud si sami neumíte nastavit osobní detox, může se stát, že vás to prostě přehltí,“ varuje Matějíček. Středoškolský učitel a taktéž ajťák jako Matějíček, Maněna, pak přidává svůj pohled na věc. „Myslím, že v tom nejsem sám, kdo si to neumí nastavit. Navíc mám i zkušenost, že když mi někdo pošle zprávu a já se mu hned neozvu, hned mi píše, co se děje a proč neodpovídám a tak dále. Zkrátka že někteří lidé nepočítají s tím, že může mít člověk notifikace třeba vypnuté,“ zmiňuje Maněna. 

Jeho kolega kýve a doplňuje, že si lidé v dnešní době sociálních sítí navykli na okamžité reakce, navíc jim současné technologie umožňují například i sledovat, zda si člověk zprávu přečetl nebo kdy byl naposledy aktivní. I tohle nepřímo vyvíjí tlak na příjemce dané zprávy.

Autor: Tomáš Matoušek

Přehrajte si 6. díl 3. série KYBcastu:

Související odkazy